Byl podzim. Ptáci odlétali někam na jih a snad nalezli správný směr. Přál jim netopýr: „Budiž k Vám osud příznivý!“ Neslyšeli ho, nerozuměli mu. Vítr, cizinec, snažil se poučit: „Destiny don't exist! Destiny is bitch!“ Tentokrát ale nerozuměl on.…

kdo hledá pravdu nalézt jí může kdo hledá lež nejde pravdy půl kdo nechce dřít no tak ať umře (a pesimisti taky, nikdo neničí svět tak dokonale jako lidé, co nevidí krásu v maličkostech) dostane slzy kdo potřebuje sůl klidně tancuj i když to neumíš…

přes otázky němých tváří přes ty řečnické na které odpovídáme si s úsměvem přes všelijaké vymoženosti doby přes pocty a pomluvy přes pocity přes všechny lásky i přes tu Jednu zbudeme nakonec (stejně jenom) já, Bůh a meč

na samém vrcholku sousoší tam kde už rozumní lidé nekoukají (a že jich tam bylo) stál anděl barokní až po čase ukázalo se že je to žebrák prosící o pohled, úsměv o trochu něhy neměl jsem co bych mu dal jen pár svých myšlenek zabalených do ranečku a…

chtěl prý žít jen pro lásku a pro víru v Boha že snad tam nahoře kde se nežení a nevdává bude moci říct z plných plic "mám tě rád!" Naposledy jsem ho viděl na mostě přes dálnici směrem na Ostravu. Počítal policejní auta. Vůbec mu to nevadilo.…

žaluji za mrtvé děti za jejich křik za jejich pláč na lidský hněv na lidskou zášť na ředěné pivo a na žádnou inspiraci na prázdnou krásu pro radost vizitací žaluji za ztracený čas za nikým neslyšený hlas na lásku za levno i za draho a na lživou…

bolest samota zrada posměch hanba deprese nepochopení ztráta zranění stesk pláč odmítnutí prázdnota spor vina bezmocnost rozčarování nervozita strach zoufalství beznaděj … Láska dává smysl všemu!

(1. jízdenka) studeným svitem lucerna jakás z křídel můr nočních pad hvězdný prach vyšel stín z koutů schovaje se za nás lucerna jakás a pod ní vrah (2. jízdenka) s čepelí bílou plamennou v záři čeká by jeho život zhas v pustině tiché s touhou…

„Prosím!“ „Děkuji!“ „Toužím!“ „Miluji!“ „Dávám!“ „Ano!“ „Ne!“ „Chtěl bych!“ „Nechceš?“ „Poslouchám!“ … cesta k Tobě

Mám rád cesty v mlze. Jen já a tesklivé mžení. Tak jdu. Když tu najedou, kdesi z bíla, kráčí proti mně poutník. "Odkud?" Ptám se. "Nevím." Povídá. "Tak kam?" Já znova. "Jen tuším." Usmívá se. "A.. Víš alespoň, kde jsi? Pomohl bych, kdyby byl ztracen…