na samém vrcholku sousoší
tam kde už rozumní lidé nekoukají
(a že jich tam bylo)
stál anděl
barokní
až po čase ukázalo se
že je to žebrák
prosící o pohled, úsměv
o trochu něhy
neměl jsem co bych mu dal
jen pár svých myšlenek zabalených do ranečku
a dvě prochozené boty
ale až tam půjdu příště
vezmu mu hruškový koláč
jaký dělávala moje máma
a ještě něco
podvědomně 100% :D :D
Neřekla bych, že až tak svého bratra ovlivňuji :-D Ale jak to vede ke tvoření poezie, tak to je ještě dobré ;-) :-D
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.