linkou země-vzduch co odjíždí už dneska navštívit hvězdu co je tolik hezká projít mléčnou dráhu tam a zase zpátky pozdravít známé nebeské kamarádky smutek ať leží kdesi v děrách černých ať kosmem proniká radost a smích nitro hledat v prostoru i době…

na břehu moře s tisícem tváří večer tam, kde se pevno pod nohama stává hlubinou bosky šlapat do kaluží tam, kde se pevno stává modrou hlubinou naleznete srdce tak vzrušené tak vzrušující

udělají ze mě kacíře na to vemte jed a přitom je až k nevíře jak celý jejich svět se skládá inu, z čeho asi.. z Hada

pravda? pravda může způsobit jen život nebo smrt a já ji přelstil naliju si čistého vína a budu kouřit tabák co nestojí za nic psát verše a až vystřízlivím (chraň Pánbůh) umřu

dřív než se rozpláču že už ani smrt nemá smysl musím namalovat duhu schovat ji do otevřené žíly počkat až zaschne a pověsit na sloup jako odkaz co ze mě zbylo žil jsem rád místy i štastně jen zvykej si nikdo tam nahoře není a oni už ti to připomenou…

vlaštovky pomalu odlétaj a tak to má být když tu chvíli nebudou aby mohly se zas vrátit vlaštovky pomalu odlétaj a je to tak lepší když tu chvíli nebudou těšit se je hezčí vlaštovky pomalu odlétaj už po tolikáté ale tentokrát když tu chvíli nebudou…

představte si že je jediná a vy na ni myslíte neustále tolik že se ji vydáte hledat až na samotný konec světa a tak jdete jdete jdete a najednou se zatáhne obloha a prší no tak se někam schováte (mimochodem, byl to kostel) a jak zase výjdete potkáte…

já stál na cestě mezi poli po pravici zmítal se vánkem oceán zlatých vlasů ječmenů napravo pšenice kyprá jako šestnáctiletá krev vlčích máků a slzy chrp promiň mi příteli že to nedokážu popsat dost přesně abys zažil koncert skřivanů vyhrávajících do…

chtěl to Všemohoucí nebo je to náhoda na kterou nevěřím domov můj stojí na straně východní často vnímám prvopočátky tak dávného nekonečna jako je východ Slunce tuším že jen lidé znalí bolestí chápou rozhazování barevných pláten do davů taky tuším že…

v době kdy byla střecha obléhána mou maličkostí obvykle lidí spí já ne připadal jsem si sám spíše duše než já hlesla: "Dobrou noc, Hvězdy!" "Dobrou noc!" "Dobrou noc, Nebe!" "Dobrou noc!" "Dobrou noc, Stromy!" "Dobrou noc!" "Dobrou noc, Cvrčci" …