já, Ondřej, odevzdávám se Tobě
slibuji
že už navždy pro mě budeš pouští
že budu hledat ve tvých očích něhu Otce
a v mých rozhodnutích oheň Syna
slibuji
že budeme spolu hloubit studny
a mít vše v kapce vody
slibuji
že spolu budeme umírat žízní
a spolu budeme žít
slibuji
že budu poslouchat jak dozrává obilí
a pak rozdáme se nikomu
a vlastně všem
slibuji
a slibuji stále
že už navždy budeme spolu
všichni tři
všichni jedno
To je krásné....
"že spolu budeme umírat žízní"
To znamená co?
Někdo tomu říká prázdno, někdo tomu říká duchovní noc, někdo tomu říká nenaplnění, a někdo tomu říká umírat žízní. Odpověděl jsem konkrétně? Absolutně ne, protože konkrétní výklad onen verš ani nemá.
Jediné, co mohu s jistotou říct je, že daleko důležitější, než se zamýšlet nad tím, co znamená "umírat žízní", je zamýšlet se nad tím, co znamená "spolu".
je zamýšlet se nad tím, co znamená "spolu".
Souhlasím, ale neočekávám, že partner jakýkoli bude žíznit se mnou, místo aby pomohl opět najít ztracený zdroj.
Dva žízniví nejsou víc než jeden žízniví.
Naprosto souhlasím!
Psal jsem spíše o situaci, kdy chybí zdroj jejich vztahu jako celku. Může to být pocit rutiny, problém, který neumí ani jeden z nich řešit nebo cokoliv jiného.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.