tísíc lamp
v řadě za řadou
tisíc kolejí
tisíc semaforů
tísíc vlaků
tisíc zastávek
tisíc konečných stanic
tisíce lidí jedoucích někam
nádraží teď bylo prázdné
ponořené do žlutooranžové mlhy a samoty
za přepážkou na lístky seděl Nikdo
bez jízdenky bych se i obešel
( "Je přece noc a je přece tisíc konečných stanic. Chraň pán Bůh od cestování!")
ale uklidňoval mě svou přítomností.
...
nakonec přinutil mě k omluvě:
"Promiň.
Promiň, že nevidím krásů světla světel nádražních.
Vidím totiž jen tisíc světel, klericizmus a smích
mrchožravých sov. Neutěšených...
Básníci jsou vlastně zbabělci.
Nepíší o Kráse.
Bojí se, že by se snad uhnízdila v jejich srdcích a pak je zabila.
Týrají papír jen tím co cítí, co slyší, co vnímají...
Mají strach...
A možná právě proto
píšu tak málo o nebi..."
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.