před očima se mi už nějaký ten pátek třpytí obraz všichni ti lidé se dostanou do nebe a na mě, na mě se Bůh vybodne byl bych asi dost nerudný naštvaný jak leopard v říji smutný a zoufalý bylo by mi to líto nechci do temnoty chci domů DOMŮ!
v hlavě se ptám a není to zrovna řečnická otázka co je horší jestli to prázdno, takové to pravé a pravdivé totální úplné jakože fakt nic není a nebo prázdno, kdy někde něco je, ale my jsme mimo to, jsme prázdnem samým (jistě, když jsme někde my,…
tak si zase jednou říkám co to tu píšu za sračky hlavy a paty to nemá nejednoznačnost mého vyjadřování je naprosto jednoznačná prostě hrůza „Já to čtu.“ „Kecáš!“ odpovím „Ne, fakt, čtu všechny tvoje básně! Líbí se mi.“ „Jo? A to jako proč?“ „Vidim v…