tísíc lamp v řadě za řadou tisíc kolejí tisíc semaforů tísíc vlaků tisíc zastávek tisíc konečných stanic tisíce lidí jedoucích někam nádraží teď bylo prázdné ponořené do žlutooranžové mlhy a samoty za přepážkou na lístky seděl Nikdo bez jízdenky…
z nebe padaj kapky rosy a nikdo je nesbírá možná někdo letmo zkusí zda na bolest to zabírá možná někdo letmo zkusí zda svět změní noční déšť ale jen těm kdo chodí bosí hrom zašeptá že je to lež
roztoužený dočká se velkého pátku kdy musí začít od začátku a pět ran jen tak na památku pro nový život v starém světě pro nový význam v staré větě co znamená to mám tě rád chtěl bych tě navždy milovat