kdo hledá pravdu nalézt jí může kdo hledá lež nejde pravdy půl kdo nechce dřít no tak ať umře (a pesimisti taky, nikdo neničí svět tak dokonale jako lidé, co nevidí krásu v maličkostech) dostane slzy kdo potřebuje sůl klidně tancuj i když to neumíš…
přes otázky němých tváří přes ty řečnické na které odpovídáme si s úsměvem přes všelijaké vymoženosti doby přes pocty a pomluvy přes pocity přes všechny lásky i přes tu Jednu zbudeme nakonec (stejně jenom) já, Bůh a meč
na samém vrcholku sousoší tam kde už rozumní lidé nekoukají (a že jich tam bylo) stál anděl barokní až po čase ukázalo se že je to žebrák prosící o pohled, úsměv o trochu něhy neměl jsem co bych mu dal jen pár svých myšlenek zabalených do ranečku a…
chtěl prý žít jen pro lásku a pro víru v Boha že snad tam nahoře kde se nežení a nevdává bude moci říct z plných plic "mám tě rád!" Naposledy jsem ho viděl na mostě přes dálnici směrem na Ostravu. Počítal policejní auta. Vůbec mu to nevadilo.…