jen ti nejrozumnější ti nejodvážnější ti nejsilnější ti nejmoudřejší ti nejveselejší ti nejprostší ... zkrátka jen ti nejlepší se mohou odvážit býti blázny
beze slov sedíme na okapových rourách poslouchajíce výzvy holubů a racků - beze slov proplouváme lidmi s nadějí že poznáme v nich staré známé - beze slov hledíme na hladinu odnášející naše mládí - beze slov přijímáme pozdravy mraků - beze slov,…
od starých břehů odcházím jdu ticho nebo křik? než nových najdu přemýšlím tři tečky nebo vyřičník?
„Nauč nás jako Ty mít rád!“ „Nauč nás jako Ty mít rád!“ Šeptám svou pravidelnou modlitbu do ticha prázdného kostela. (Venku se modlí křížová pobožnost. Sedmým zastavením připomínáme si…) „Nauč nás jako Ty mít rád!“ „Nauč nás jako Ty mít rád!“ Až na…
.. Tik, tak, tik, tak… Rychle se mihají patníky u cesty života. Tik, tak… Ignorujeme duhovou závrať z rozmanitosti barev. Všechny jsou stejné! Spočítal jsem to. 60, 3600, 86 400, 604 800, 3256.. a tak dále. Umíme spočítat vše! Boha, štěstí i čas! Co…
Nenech si vzít svobodu! Nenech si vzít pokoj! Nenech si vzít lásku! Nenech si vzít blízké! Nenech si vzít čas! Nenech si vzít naději! Nenech si vzít odvahu! Nenech si vzít duši! Nenech si vzít slzy! Nenech si vzít víru! Nenech si vzít radost! Nenech…
Kam kráčíš, Poutníku? Kam kráčíš? Posaď se na kamennou zídku, za úplňkové noci a pozorně se dívej. Velké divadlo. Hvězdy parádnice již usedají v jevišti. A ty stydlivé se skrývají za rozdrásaná oblaka. Pro Tebe ale žádná. Víš, kam kráčíš, Poutníku?…
sedím a píšu… báseň sedím a píšu… celým životem píšem někdy se to nerýmuje jindy zas rýmů je až moc když má tuž se už rozpíjí nespočetnou noc tak se to nerýmuje čas prý všechno zveršuje, schová, ukryje do krás poezie, prý… já nezapomínám a tak své…