žijeme? nemáme čas spíme pracujeme konzumujeme komunikujeme nemáme čas můžeme vše jen abychom nezjistili že tetují nám na čelo „Já robot“
Nechci se skrývat se svým ne zrovna kladným vztahem k parazitu našich domácností. Televizi bez okolků tituloval bych nepřítelem a žroutem času. Ani to však není její nejhorší tvář. Vychytralost širokoúhlé obrazovky spočívá ve srandě. Ano, slyšíte…
odpověděla mi: „Čekám.“ oči se jí zalily slzami … „Čekám, až bude líp.“ zamrazilo mě až v nejhlubším nitru kolik z nás jen čeká?
co je člověk?tečka v kosmuboda přijde vhodže smrtí vracíme se domůže jsme prach a v prach se obrátímepotomci náhody, či zlého rozmaruz lidského neštěstíz lidského nezdarumáme věřit? my obraz Boží?obraz Dokonalosti?kdybych nevěděltoť vůle…
do mrazivého zoufalství zazněl tón prchlivý jak přízrak jiskřivý jak zvon tu náhle orchestr celý vyhrává jakousi melodii brouci, motýli, nebe i stromy barytonem řvou jásotem „Je den!“ a z nitra světa z hlubin země závěrečným fortem „JE JARO!“
Boží milost bez prodlení přirovnal bych k vodě padající z nebe jednou je svěží jako jarní deštík - jindy shledáme ji mocnou a strašlivou bouří - někdy dala by se přirovnat k podzimním mlhám tichá, tajemná… - často ji nechápem a proto se nám stává…
místo krve slzy místo síly něha místo meče květina místo války odpuštění místo vítězství podřízení se místo smrti život … neb jen jediné je těžší nežli bojovat milovat!